Projev prof. Rolanda Zde\u0148ka Bulirsche na libereck\u00e9 radnici 8. listopadu 2000<\/p>\n\n\n\n
Va\u0161e magnificence pane rektore,
pane prim\u00e1tore m\u011bsta Liberce,
Va\u0161e Excelence, pane velvyslan\u010de,
magnificence a spektabiles,
v\u00e1\u017een\u00ed host\u00e9, amici carissimi !<\/p>\n\n\n\n
Technick\u00e1 univerzita v Liberci m\u011b dnes vyznamenala. Prok\u00e1zali jste mn\u011b mimo\u0159\u00e1dnou a ne\u010dekanou poctu a vr\u00e1tili m\u011b pomysln\u011b a symbolicky zp\u011bt do m\u00e9ho rodn\u00e9ho m\u011bsta, kter\u00e9ho jsem si nikdy nep\u0159estal ct\u00edt a v\u00e1\u017eit.<\/p>\n\n\n\n
Kde domov m\u016fj Jak se ale dostala \u010desk\u00e9mu chlapci do rukou n\u011bmeck\u00e1 \u010d\u00edtanka a jak se tento \u010desk\u00fd jinoch stal posl\u00e9ze n\u011bmeck\u00fdm v\u011bdcem?<\/p>\n\n\n\n M\u016fj \u010desk\u00fd otec skonal v roce 1936 a moje matka, po otci N\u011bmka, byla nucena opustit slu\u017eebn\u00ed byt v Liberci a p\u0159est\u011bhovat se ke sv\u00e9 \u010desk\u00e9 matce, p\u016fvodem ze K\u0159ivosudova, do tehdy p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b n\u011bmeck\u00fdch Vratislavic nad Nisou (Maffersdorf \u2013 Neurode), kde zapo\u010dala m\u00e1 \u0161koln\u00ed l\u00e9ta. P\u0159estoupil jsem tedy z \u010desk\u00e9 \u0161kolky v Liberci na n\u011bmeckou \u0161kolu ve Vratislavic\u00edch a v n\u011bmeck\u00e9m prost\u0159ed\u00ed jsem se nau\u010dil mluvit n\u011bmecky. V dob\u00e1ch prvn\u00ed republiky zde prost\u00ed lid\u00e9 \u010desk\u00e9 a n\u011bmeck\u00e9 n\u00e1rodnosti spolu vych\u00e1zeli zcela dob\u0159e a \u0159e\u010d se pou\u017e\u00edvala podle pot\u0159eby ta i ona. Ani zdej\u0161\u00ed N\u011bmci nebyli citov\u011b v\u00e1z\u00e1ni v\u00fdlu\u010dn\u011b na N\u011bmecko, ale sp\u00ed\u0161e t\u00edhli k raku\u0161anstv\u00ed, vzhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed se k V\u00eddni jako sv\u00e9mu idolu.<\/p>\n\n\n\n Co se d\u011blo ve V\u00eddni, bylo v Liberci p\u0159ij\u00edm\u00e1no s j\u00e1sotem a napodobov\u00e1no. Rok 1938 znamenal pro N\u011bmce v \u010cech\u00e1ch za\u010d\u00e1tek konce.<\/p>\n\n\n\n \u010casto a r\u00e1di jsme nav\u0161t\u011bvovali na\u0161e p\u0159\u00edbuzn\u00e9 v ryze \u010desk\u00fdch obc\u00edch malebn\u00e9ho Podje\u0161t\u011bd\u00ed, kde bydlela matka m\u00e9ho otce, nete\u0159 spisovatelky Karol\u00edny Sv\u011btl\u00e9, man\u017eelky Petra Mu\u017e\u00e1ka. Ob\u011b moje babi\u010dky se spolu po cel\u00e9 hodiny dru\u017en\u011b bavily \u010desky a j\u00e1 jim moc nerozum\u011bl, st\u00e1vaje se dle okolnost\u00ed v\u00edce N\u011bmcem.<\/p>\n\n\n\n V roce 1942, bylo mi 10 let, napsal n\u011bmeck\u00fd u\u010ditel kv\u016fli m\u00e9mu \u010desk\u00e9mu p\u016fvodu do m\u00e9ho vysv\u011bd\u010den\u00ed krom\u011b sam\u00fdch \u010dty\u0159ek a p\u011btek je\u0161t\u011b zl\u00fd ortel, z\u016fstat napo\u0159\u00e1d jen na \u00farovni obecn\u00e9 \u0161koly. Kdy\u017e se mi po\u0161t\u011bstilo zm\u011bnit t\u0159\u00eddu a dostat nov\u00e9ho kantora, zm\u011bnily se i \u010dty\u0159ky a p\u011btky v sam\u00e9 jedni\u010dky. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b v\u011bdom\u00ed, \u017ee tento m\u016fj u\u010ditel se do\u017eil dne\u0161n\u00ed, pro m\u011b tak v\u00fdznamn\u00e9 ud\u00e1losti, a je zde v s\u00e1le p\u0159\u00edtomen.<\/p>\n\n\n\n Rok 1945 p\u0159inesl z\u00e1kladn\u00ed prom\u011bny v celosv\u011btov\u00e9m m\u011b\u0159\u00edtku. Soud\u00edm, \u017ee moji n\u011bme\u010dt\u00ed spoluob\u010dan\u00e9 nec\u00edtili skute\u010dn\u00e9 ne\u0161t\u011bst\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed v\u011b\u0159ili, \u017ee op\u011bt nastanou pom\u011bry jako za prvn\u00ed republiky. Byla to sice naivn\u00ed p\u0159edstava, ale v\u011bt\u0161inou to byli prost\u00ed a nepoliti\u010dt\u00ed lid\u00e9 bez v\u011bt\u0161\u00edch zku\u0161enost\u00ed. Bylo to ale \u00fapln\u011b jinak.<\/p>\n\n\n\n Nov\u00e9 pom\u011bry se projevily v m\u00e9 rodin\u011b tak, \u017ee j\u00e1 a m\u016fj bratr jsme dostali \u010desk\u00e9 potravinov\u00e9 l\u00edstky, nikoliv v\u0161ak na\u0161e matka, provdan\u00e1 za v\u00e1lky za N\u011bmce, i kdy\u017e b\u00fdval \u010dlenem Komunistick\u00e9 strany. D\u00edky tomu byly dve\u0159e na\u0161eho bytu opat\u0159eny \u00fa\u0159edn\u00edm n\u00e1pisem \u201aantifa\u0161ista\u2018, co\u017e n\u00e1m sk\u00fdtalo ur\u010ditou pomoc a ochranu. Velmi rychle jsem zase zvl\u00e1dl \u010de\u0161tinu tak, \u017ee jsem hovo\u0159il zcela plynn\u011b. Pracoval jsem zprvu v pek\u00e1rn\u011b, vst\u00e1vaje v noci o t\u0159et\u00ed hodin\u011b k zad\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed t\u011bsta a mezi p\u00e1tou a \u0161estou jsem rozv\u00e1\u017eel po vsi chl\u00e9b a housky.<\/p>\n\n\n\n Pracoval jsem tak\u00e9 v \u0159eznictv\u00ed a kov\u00e1rn\u011b, kde jsem vyd\u011blal v\u00edce pen\u011bz.<\/p>\n\n\n\n Zat\u00edm co jsme – ne ve skute\u010dn\u00e9 b\u00edd\u011b – p\u0159e\u017e\u00edvali, zhroutil se sv\u011bt okolo n\u00e1s. Mil\u00ed zn\u00e1m\u00ed zmizeli p\u0159es noc, n\u011bme\u010dt\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 museli v\u0161ichni pry\u010d, n\u011bkte\u0159\u00ed s p\u0159\u00edru\u010dn\u00edm zavazadlem, jin\u00ed s ni\u010d\u00edm.<\/p>\n\n\n\n K odsunu na\u0161\u00ed rodiny do\u0161lo teprve v z\u00e1\u0159\u00ed 1946 z vlastn\u00edho rozhodnut\u00ed m\u00e9ho ot\u010d\u00edma \u2013 antifa\u0161isty, kter\u00e9ho k tomu vyb\u00edzel jeho \u010desk\u00fd \u0161\u00e9f s tvrzen\u00edm, \u017ee pr\u00fd N\u011bmci v \u010ceskoslovensku ji\u017e nemaj\u00ed \u0161anci na lep\u0161\u00ed existenci.<\/p>\n\n\n\n N\u00e1\u0161 transport o \u010dty\u0159iceti vag\u00f3nech opustil v \u0159\u00edjnu 1946 Liberec a po deseti dnech jsme dojeli do \u0161v\u00e1bsk\u00e9 \u010d\u00e1sti Bavorska.<\/p>\n\n\n\n Ve\u0161ker\u00e9 \u00fatrapy odsunu sn\u00e1\u0161ela s n\u00e1mi moje \u010desk\u00e1 babi\u010dka z mat\u010diny strany, kter\u00e1 mluvila n\u011bmecky s v\u00fdrazn\u00fdm p\u0159\u00edzvukem a tvo\u0159ila n\u011bmeck\u00e9 v\u011bty podle \u010desk\u00e9 v\u011btn\u00e9 skladby. Potloukal jsem se s babi\u010dkou po \u0161v\u00e1bsk\u00fdch vesnic\u00edch, \u017eebraje o chleba s ob\u010dasn\u00fdm \u00fasp\u011bchem. Vyposlechli jsme si tak\u00e9 od m\u00edstn\u00edch lid\u00ed v\u00fdzvy: \u201aVra\u0165te se, vy v\u0161iv\u00ed Pol\u00e1ci, odkud jste p\u0159i\u0161li !\u2018 Pro N\u011bmce v N\u011bmecku jsme byli zase jen nen\u00e1vid\u011bn\u00fdmi Slovany.<\/p>\n\n\n\n V porovn\u00e1n\u00ed se situac\u00ed zpusto\u0161en\u00e9ho N\u011bmecka v roce 1946 byly pom\u011bry v tehdej\u0161\u00edm \u010ceskoslovensku p\u0159\u00edmo rajsk\u00e9. Poslal jsem tak\u00e9 do onoho ztracen\u00e9ho r\u00e1je n\u011bkolik psan\u00ed, ale nep\u0159i\u0161la \u017e\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Lid\u00e9 i tam m\u011bli z\u0159ejm\u011b dosti jin\u00fdch starost\u00ed a star\u00e9 kontakty upadly v zapomn\u011bn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Za \u0161\u0165astn\u00fdch okolnost\u00ed jsem z\u00edskal u\u010debn\u00ed m\u00edsto v Norimberku u firmy Siemens-Schuckert. Vyu\u010dil jsem se z\u00e1me\u010dn\u00edkem. Potom jsem pracoval u firmy Siemens-Schuckert v Norimberku, stav\u011bl jsem elektrick\u00e9 motory, jezdil jako mont\u00e9r po N\u011bmecku a montoval velk\u00e9 gener\u00e1tory v elektr\u00e1rn\u00e1ch na R\u00fdn\u011b.<\/p>\n\n\n\n V Norimberku jsem \u017eil s\u00e1m a p\u0159i zam\u011bstn\u00e1n\u00ed jsem se p\u0159ipravoval k maturit\u011b. Ministerstvo kultury v Mnichov\u011b m\u011b zprvu necht\u011blo p\u0159ipustit ke zkou\u0161ce s od\u016fvodn\u011bn\u00edm, \u017ee jsem neabsolvoval gymn\u00e1zium, ale pouze sedm t\u0159\u00edd obecn\u00e9 \u0161koly. Na zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edmluvu jsem sm\u011bl maturovat a obst\u00e1l jsem natolik dob\u0159e, \u017ee jsem v z\u00e1p\u011bt\u00ed zapo\u010dal studium matematiky a fyziky v Mnichov\u011b. U firmy Siemens-Schuckert jsem pracoval a\u017e do roku 1957 a vyd\u011bl\u00e1val tolik, abych mohl financovat sv\u00e1 studia. V roce 1957 jsem z\u00edskal stipendium Studijn\u00ed nadace n\u011bmeck\u00e9ho n\u00e1roda. Skoro p\u0159esn\u011b v dob\u011b, kdy jsem slo\u017eil posledn\u00ed zkou\u0161ku a z\u00edskal diplom v matematice, zem\u0159ela m\u00e1 milovan\u00e1 babi\u010dka z K\u0159ivosudova, jej\u00ed\u017e \u010desky podbarven\u00e1 n\u011bm\u010dina m\u011b v\u017edy fascinovala a kterou m\u00e1m st\u00e1le uchovanou v pam\u011bti.<\/p>\n\n\n\n N\u00e1sledovalo obdob\u00ed naz\u00fdvan\u00e9 v\u011bdeckou dr\u00e1hou. Diserta\u010dn\u00ed pr\u00e1ci jsem sepsal ji\u017e b\u011bhem posledn\u00edho roku studia v Mnichov\u011b. Pozd\u011bji jsem se habilitoval.V polovin\u011b \u0161edes\u00e1t\u00fdch let jsem byl hostuj\u00edc\u00edm profesorem na Kalifornsk\u00e9 universit\u011b v San Diegu. Po ro\u010dn\u00edm p\u016fsoben\u00ed mi bylo spolu s m\u00fdm kolegou Stoerem nab\u00eddnuto trval\u00e9 profesorsk\u00e9 m\u00edsto v Kalifornii. Usoudil jsem v\u0161ak, \u017ee to m\u00edsto nemohu z patriotick\u00fdch d\u016fvod\u016f p\u0159ijmout nebo\u0165 \u010d\u00e1st m\u00e9ho studia financovala Studijn\u00ed nadace n\u011bmeck\u00e9ho n\u00e1roda. V roce 1969 jsem se stal profesorem na univerzit\u011b v Kol\u00edn\u011b a od roku 1973 jsem na Technick\u00e9 univerzit\u011b v Mnichov\u011b.<\/p>\n\n\n\n Po dlouh\u00fdch 31 letech jsem nav\u0161t\u00edvil v roce 1977 sv\u00e9 p\u0159\u00edbuzn\u00e9 v severn\u00edch \u010cech\u00e1ch a ocenil jsem s hrdost\u00ed zejm\u00e9na jejich nezlomn\u00fd charakter v minulosti i v p\u0159\u00edtomnosti.<\/p>\n\n\n\n \u010ce\u0161tinu ji\u017e zcela neovl\u00e1d\u00e1m a vn\u00edm\u00e1m ji jako krajinu d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1mou, na n\u00ed\u017e se nyn\u00ed snesl soumrak. Sleduji v n\u00ed zn\u00e1me stezky, ne\u017e se zahal\u00ed tmou, z\u00e1vojem zapomn\u011bn\u00ed. Ale jej\u00ed zvuk, melodie, je nezam\u011bniteln\u00e1, pozn\u00e1m ji ze v\u0161ech slovansk\u00fdch jazyk\u016f. Jist\u00fd izraelsk\u00fd v\u011bdec soud\u00ed, \u017ee \u0159e\u010d, kterou se nau\u010d\u00edme v prvn\u00edch \u010dty\u0159ech letech, n\u00e1s poznamen\u00e1 nav\u017edy. Pro m\u011b to byla \u010de\u0161tina. Moje man\u017eelka, kter\u00e1 \u010desky neum\u00ed, \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee \u010de\u0161tina zn\u00ed p\u011bkn\u011b. M\u00e1 z\u0159ejm\u011b pravdu.<\/p>\n\n\n\n P\u0159ed 62 lety jsem byl o\u010dit\u00fdm sv\u011bdkem po\u017e\u00e1ru synagogy. Kdy\u017e si dnes vybavuji tuto ud\u00e1lost, vid\u00ed op\u011bt plameny \u0161lehaj\u00edc\u00ed z oken synagogy, n\u011bkolik libere\u010dan\u016f stoj\u00edc\u00edch v n\u011bm\u00e9m \u00fadivu na ulici, vystra\u0161en\u00fdch a neschopn\u00fdch zarazit pohromu.<\/p>\n\n\n\n Z\u00edtra budete otev\u00edrat novou synagogu spolu s euroregion\u00e1ln\u00ed knihovnou. Up\u0159\u00edmn\u011b se z toho raduji. Snad n\u011bkdy obnov\u00edte t\u00e9\u017e kostel \u010cesk\u00fdch brat\u0159\u00ed k poct\u011b Mistra Jana Husa a \u201au\u010ditele n\u00e1rod\u016f\u2018 Jana \u00c1mose Komensk\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n Co je jasn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Slunce a ono t\u00e9\u017e ustoup\u00ed temnot\u011b. Dnes se mi dostalo od v\u00e1s velk\u00e9ho ocen\u011bn\u00ed a spolu se mnou tak\u00e9 m\u00e9 vysok\u00e9m \u0161kole – Technick\u00e9 univerzit\u011b v Mnichov\u011b – m\u00fdm spolupracovn\u00edk\u016fm a mnoha m\u00fdm b\u00fdval\u00fdm \u017e\u00e1k\u016fm.<\/p>\n\n\n\n Ocenili jste i Bavorskou akademii v\u011bd, jej\u00ed\u017e jsem v\u011bdeck\u00fdm tajemn\u00edkem.<\/p>\n\n\n\n A tak\u00e9 jste poctili mou man\u017eelku, m\u00e9 dcery, kter\u00e9 tak\u00e9 maj\u00ed \u010desk\u00e1 p\u0159\u00edjmen\u00ed, m\u00e9 \u010desk\u00e9 a n\u011bmeck\u00e9 p\u0159\u00edbuzn\u00e9, \u017eij\u00edc\u00ed i zem\u0159el\u00e9.<\/p>\n\n\n\n P\u0159ijm\u011bte za to m\u00e9 v\u0159el\u00e9 pod\u011bkov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n P\u0159eklad: MVDr. Franti\u0161ek Markvart, \u010cesk\u00fd Dub a doc. RNDr. Miroslav Brzezina, CSc., TU v Liberci<\/p>\n\n\n\n1<\/a><\/sup><\/code> \u2013 tato \u010desk\u00e1 slova se nach\u00e1zej\u00ed uprost\u0159ed n\u011bmeck\u00fdch ver\u0161\u016f b\u00e1sn\u00edka Reinera Maria Rilkeho, psan\u00fdch v \u00fact\u011b Josefu Kajet\u00e1nu Tylu, tv\u016frci textu p\u00edsn\u011b, kter\u00e1 se stala \u010deskou hymnou. Jej\u00ed n\u011bmeck\u00e9 zn\u011bn\u00ed Wo meine Heimat ist obsa\u017een\u00e9 v m\u00e9 \u010d\u00edtance, muselo b\u00fdt po \u0159\u00edjnu 1938 p\u0159elepeno. Bylo mi tehdy 7 let, hymn\u011b jsem p\u0159\u00edli\u0161 nerozum\u011bl, ale litoval jsem toho, \u017ee spolu s textem musely b\u00fdt zalepeny i p\u011bkn\u00e9 pr\u016fvodn\u00ed obr\u00e1zky. Takto uml\u010dovan\u00e1 l\u00edbezn\u00e1 \u010desk\u00e1 p\u00edse\u0148, oce\u0148ovan\u00e1 v\u011bhlasn\u00fdm n\u011bmeck\u00fdm lyrikem Rainerem Maria Rilkem, byla zlou p\u0159edzv\u011bst\u00ed budoucna.<\/p>\n\n\n\n2<\/a><\/sup><\/code> Tento v\u00fdrok v latin\u011b je ozdobou Vald\u0161tejnova hrobu v kapli svat\u00e9 Anny v Mnichov\u011b Hradi\u0161ti. Jeho smysl vykl\u00e1d\u00e1 velk\u00fd N\u011bmec Golo Mann, kter\u00fd byl tak\u00e9 ob\u010danem prvn\u00ed \u010deskoslovensk\u00e9 republiky, ve sv\u00e9 obs\u00e1hl\u00e9 bibliografii o Vald\u0161tejnovi: je to obrazn\u00e9 vyj\u00e1d\u0159en\u00ed t\u00ed\u017eiv\u00e9ho temna nad porobenou sl\u00e1vou \u010cech. Nech\u0165 je i n\u00e1m nad\u011bj\u00ed, \u017ee temnota op\u011bt nenabude vrchu.<\/p>\n\n\n\n
\n\n\n\n1. Wo meine Heimat ist\u21a9<\/a><\/code><\/p>\n\n\n\n